Odpad se dá likvidovat různě, nejčastěji je likvidován ve spalovnách . To je asi ten nejsnadnější způsob. Možná se to tak na první pohled jen zdá, to co projde spalovnou a co z ní vyjde je jen zlomek, kde ale zůstává ten rozdíl. Spalovna je něco jako pec, kde teplota přesahuje i jeden tisíc pět set stupňů Celsia. Tento způsob není zrovna dvakrát ekologický, neboť při něm vznikají toxické látky, které končí ve vodě nebo v ovzduší a mají tak negativní dopad na životní prostředí a člověka, a to hlavně díky látce dioxin, která je rakovinotvorná. Nebezpečný toxický odpad jsou téměř tři procenta váhy toho, co spalovna zpracuje.
Ani energie vznikající při spalování není mnoho, mnohem více je jí spotřebováno při likvidaci samotné, proto by z tohoto důvodu mělo být maximum odpadového materiálu určeno k recyklaci. Trochu jiné je to s biomasou, na tu jsou určeny jiné druhy spaloven.
Spalovny nejsou ideálním způsobem likvidace odpadu, kromě toho, že zatěžují životní prostředí a jsou energeticky náročné, sami potřebují místo, kam zbylé odpadní látky umisťují a navíc je to finančně náročné. Recyklace jako taková je finančně méně náročnější a samozřejmě ekologičtější. Tahle varianta však vyžaduje důkladné naplánování. Celý tento proces je zakletým kruhem, pokud spalovna dostává méně odpadu, její provoz je nákladnější a naopak, čím více odpadu, tím více se ušetří na jejím provozu.
Svým způsobem se tak dostává do střetu s recyklací i přesto, že je finančně výrazně levnější a zdaleka nemá tak negativní dopad na přírodu a člověka. Stavby nových spaloven jsou v rukou politiků a měst, která je provozují nebo stojí za jejich stavbou. Čísla hovoří za vše, během jednoho měsíce se u nás spálí kolem osmdesáti tisíc tun odpadu, v České republice je kolem desítky velkých spaloven.