Před několika lety jsem se přestěhoval do bytu v bytovém domě. Jedná se o objekt se dvěma vchody a čtrnácti byty, ve kterém se lidé velmi dobře znají. Já osobně nevím o žádných konfliktech, naopak mi tu někteří sousedé sami od sebe občas nosí houby z lesa nebo zeleninu ze zahrádky. Bydlení je tu díky tomu báječné a navíc se o dům stará správce SVJ, který svou činnost vykonává zodpovědně. A také ji rozumí. Všude to ale takto klapat nemusí. Představte si, že se do domu nastěhují lidé, kteří předsednictví SVJ dělat vůbec nechtějí a také na to nemají předpoklady. Naráz se objekt octne v zajímavé situaci, protože nemá žádného správce. V tuto chvíli však může přijít vhod externí správce. Co tím mám na mysli?
Externí správce domu je společnost, která tuto službu provádí za úplatu. Ta je hrazena z domovního „fondu oprav“ a lidem v domě tak odpadá spousta starostí. Ti budou pouze docházet na pravidelné schůze, kde se hlasuje o důležitých bodech, a kde jsou také majitelé bytů informováni o novinkách, které se daného objektu dotýkají.
Podstatné však je, že externí předseda SVJ má na starosti veškerou agendu a dbá o to, aby byly v pořádku finanční záležitosti a pak také ty technické. Týká se to například povinných revizí v domě, stavebních rekonstrukcí, různých oprav apod. Může to zasáhnout rekonstrukci výtahu, výměnu vchodových dveří, výměnu svítidel v domě, rekonstrukci zábradlí, zateplení objektu, rekonstrukci střechy či výměnu oken ve společných prostorách domu.
Pro obyvatele domu to také znamená, že jsou zproštěni znalostí legislativy, která ukládá povinnosti předsedům SVJ. Legislativní opatření se mohou často měnit, ovšem stále tu platí pravidlo „neznalost zákone neomlouvá“. Externí správce by se měl v těchto změnách dobře orientovat a mít perfektní přehled o situaci v objektu, za kterou nese zodpovědnost. Výhodou tohoto postupu je také to, že externí správci mohou mít z této činnosti řadu zkušeností, které implementují v praxi.